Page 12 - Zpravodaj_Bílovice_1_2020

BÍLOVICKÝ Zpravodaj
Zpravodaj
Slovo kronikáře

BÍLOVICKÝ ZNAK

Již řadu let užívá naše obec znak – erb, který se těší ob- byli k biskupovi a kapitule v manském, lenním postavení.
libě, avšak málokdo ví, co znázorňují jeho fi gury, barvy Dnes by se toto postavení dalo přirovnat k nájemnímu vzta-
a také jak vznikl. Rozhodnutím č. 31 udělil dne 25. listo- hu, kdy za držení Bílovic vykonávali protihodnotou určité
padu 2003 tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Par- služby a platby. Olomoucké biskupy a kapitulu připomínají
lamentu České republiky Lubomír Zaorálek podle § 34a základní heraldické barvy znaku červená a stříbrná (bílá).

zákona č. 128/2000 o obcích Bílovicím znak a prapor. Ve Hlavní figuru bílovického znaku tvoří orel, kterého užívali
stejný den byl znak udělen dalším 83 obcím a městům poslední majitelé bílovického panství a později velkostat-
a rovněž Jihomoravskému kraji. Dekret o udělení znaku ku rodina Logothetti, která na Moravu přišla z Bukoviny
a praporu převzali dne 5. března 2004 ve slavnostní síni (dnes na Ukrajině), avšak původně žila v Cařihradu u dvo-
parlamentu tehdejší starosta obce PhDr. František Janků ra byzantských císařů. Až pád Byzantské říše roku 1453
a místostarosta obce Ing. Libor Bartas. Bílovičtí zastupitelé přinutil některé příslušníky rodiny k útěku před Turky na
rozhodli o podobě znaku a praporu na svém zasedání ko- ostrov Kréta a potom dále na ostrov Zakynthos v Iónském
naném dne 12. června 2003. Vybírali ze tří návrhů, které
jim předložil heraldik Miroslav Pavlů. Rodák z města Kelč, Tři návrhy bílovického znaku,
které se nachází na rozhraní Hané a Valašska, se heraldice z nichž vybírali bílovičtí zastupitelé
a rodové genealogii věnuje od nejútlejšího mládí a od roku
1991 profesionálně. Je autorem většiny obecních znaků
v našem okolí. K zájmu o heraldiku a moravskou šlechtic-
kou genealogii jej přivedl zlínský historik a ředitel okresní-
ho archivu PhDr. Zdeněk Pokluda a významný archeolog,
bohužel již nežijící, PhDr. Jiří Kohoutek.
Přesné datum, kdy některé osoby začaly na svém štítě
používat svůj osobní znak (erb), není známé, ale obvykle se

uvádí, že znakové figury se poprvé objevují v době křížo-
vých válek, které začínají koncem 11. století. Zvyk malovat
rozličné znamení na válečný štít je ale staršího data, obje-
vuje se již u starých Babyloňanů, potom Peršanů, Egypťa-
nů, Řeků a Římanů. Jeho účel byl však dekorativní, zname-
ní se nedědilo v rodu. Pozdější znak, který užívala osoba
a po ní i její potomci – rod, přichází později a představoval
určité charakteristické rysy nositele, byla to zhuštěná his-
torie rodiny a původ znaku zpravidla vysvětloval rodinný
příběh, pověst. Zpočátku jednoduché znaky bývaly panov-
níky za nějaký hrdinský čin nositele povyšovány přidáním
figury a v rámci aliančních sňatků upravovány až do dneš-

ních složitých znaků. Později získaly právo nosit znak měs-
ta, cechy, někteří církevní představitelé a řády. V nedávné
době o tuto poctu začaly usilovat obce a městyse a nyní si
vlastní osobní znak opatřují někteří zájemci o historii.
Vraťme se zpět k bílovickému znaku. Heraldik Pavlů
v něm stručně vypsal historii obce Bílovice a Včelary. Ve
stříbrném štítě, pod červenou hlavou štítu se zlatou včelou
provázenou dvěma stříbrnými hvězdami, se nachází černý
orel se zlatou zbrojí a červenými jazyky a se svěšeným zla-
tým lipovým trojlistem na hrudi. Tolik stručný popis zna-
ku a nyní bych vyložil jednotlivé figury znaku. Od první

písemné zmínky v roce 1256 jsou Bílovice spojovány s olo-
mouckým biskupem a kapitulou, kteří byli hlavními držite-
li bílovického panství do konce 19. století. Jednotlivé šlech-
tické rody, které sídlily na bílovické tvrzi, později zámku,
strana 12 Číslo 1/2020