Obec BíloviceOficiální stránky obce

Války a bitvy v regionu

Tak lze vzpomenout vpád Tatarů na Moravu v r.1241, zhoubný uhersko-kumánský vpád r. 1253 a další koncem 13. století.Závažné následky měl pro některé obce i vpád Matouše ČákaTrenčanského v r. 1315 na Moravu, zejména na její pohraniční oblast/řeka Olšava/.

V roce 1257 bylo založeno na okrese 1. městonazvané Nový Veligrad, později Hradiště, dnešní Uh. Hradiště. Totoměsto potřebovalo velké zemědělské zázemí, kterým se mimo jiné stalyi vesnice regionu Bílovice. K dalším bojům, které citelně postihly našioblast došlo mezi lety 1380 – 1400. Byly to domácí války mezimoravskými markrabaty Joštem a Prokopem, do nichž zasahoval jak král VáclavIV., tak i uherský panovník Zikmund, které sebou přinesly přerušeníhospo­dářského vzestupu.

Že se tyto války mohly dotýkat i našehoregionu prokazuje skutečnost, že v době válek mezi Joštem a Prokopem bylavojensky zlikvidována vesnice Dolní Popovice /v k.ú. Sady/.

Ve 14. století dosáhl stupeň odlesněnív našem regionu takové míry, které nebylo později nikdy dosaženo.V tomto období je možno počítat s počátky tvorby velikosti a tvarůkatastrů dnešních sídlišť.

V 15. století se prohluboval hospodářský amocensko-zeměpanský úpadek. Husitství se na Uherskohradišťsku značněrozšířilo a mělo zázemí především v Uh. Ostrohu. Na straněZikmundově zůstalo v podstatě jen město Hradiště. Převaha husitů seprojevila zvláště v r. 1428, kdy se území okresu stalo nástupištěm provpády husitů do Uher. Následkem husitských válek byl však citelný úbytekobyvatelstva v našich obcích a hospodářský úpadek. Z regionu Bílovicebyl nejmarkantněji postižen Svárov, který vlivem válek i hospodářské­hoúpadku zcela zanikl ve 2. polovině 15. století a obnoven byl až na konci16. století. Ve 2. polovině 16. století byl pustý i Zlámanec.

K výraznějšímu uklidnění poměrů naUherskohradišťsku došlo zvláště až počátkem vlády Jiříhoz Poděbrad. Krátký rozvoj byl však záhy přerušen odbojem částifeudálů namířených proti panovníkovi. Tento odboj byl jednou z příčinjedenáct roků trvající tzv. česko-uherské války /1467–1477/ mezikrálem Jiříkem a Matyášem Korvínem a jejich stoupenci. Král Jiří mělna okrese pevné pozice. Oporu měl i v městě Hradišti, přesto, že sizachovalo katolické vyznání. I přesto, že bylo město několikrátobléháno, nebylo nikdy Uhry dobyto. Naopak Uhry byl dobythrad Buchlov, a tov roce 1469. Velký nápor krále Matyáše proti Hradišti skončil sicenaprostým neúspěchem, ale 27. července 1469 syn krále Jiřího –Viktorin, byl ve Veselí zrádně zajat a jeho družina pobita nebo odvedena dozajetí. Podle historických pramenů, druhý syn krále Jiřího –Jindřich, v červenci1470 připravil někde u Bílovic králiMatyjášo­vitěžkou porážku a pronásledoval nepřítele až k Uh. Brodu.Tolik oficiální historické prameny. Pravděpodobně došlo k bitvěv prostoru mezi Bílovicemi a Mistřicemi, nedaleko bývalého Hrubého boru.O tomto místě a o této události koluje řada legend. Tak např. veVlastivědném vyprávění z Uherskohradiš­ťska, vydaném v roce 1982,píše RNDr. Josef Hubáček : Malé historické výročí 2.12. 1979 uplynulo500 let od bitvy mezi Čechy a Uhry u Bílovic, jak hlásá mramorová deska,připevněná na kříži nedaleko bývalého Hrubého boru u lesíka Neráznad Mistřicemi. Z této doby pochází kámen, na němž je zobrazen jílecmeče. Tento kámen je uložen ve Slov. muzeu v Uh. Hradišti, kam byl odvezenv roce 1934. Byl původně blízko kříže pod Hrubým borem. Podle pověstije to náhrobní kámen bojovného vojevůdce, který se snažil prchajícíUhry zadržeti u Hrubého boru, když ustupovali směrem na Uh. Brod. Na hrobbyl postaven tento kámen a na něm vytesán meč a vyryt, dnes těžkočitelný letopočet. K tomuto kamenu se však váže i jiná pověst. Namístě, kde stál kámen, střetla se hlídka husitů s hlídkou uherskéhokrále Zikmunda. Stávala tam kdysi lípa, kolem níž se strhla prudkášarvátka, při níž nakonec zvítězili husité. Z uherských zůstal jenomhejtman, jenž se zuřivě a udatně bránil, ale i on podlehl poslézepřesile a dobře mířený šíp mu prostřelil hrdlo, až zůstal přikovánk lípě, jež mu byla jedinou záchranou do osudného okamžiku, když hostihla smrt. Za uznání jeho udatnosti prý byl hejtman pochován v plnévýzbroji pod lípou a později na tomto místě jmenovaný kámen. / Slováckénoviny 1940, č. 6/ .

Stavovské povstání, Bílá hora, Třicetiletá válka,17. století

Od roku 1619, kdy vrcholilo stavovské povstánív Čechách i na Moravě aű do roku 1708, kdy uherůtí kuruci /povstalcivedení Jiřím II. Rákoczim/ naposledy vpadlina Moravu, proűívala celájihovýchodní Morava své nejtěűůí historické období naplněné utrpeníma űalem zdejůích občanů. To se i bezpochyby týkalo i občanů vesnicregionu Bílovice, jak si ukáűeme na historii jednotlivých obcí.

Právě na území jihovýchodní Moravy sestřetávaly armády, postupující ze vůech světových stran: z jihovýchodustále přes hranice Moravy pronikali uherůtí vzbouřenci, ze severu vojskaslezská, polská, dánská a ůvédská, od západu a jihu pak císařůtí.Hranici front často tvořila řeka Morava, přičemű právé Pomoraví / posměru toku Moravy/ drűeli císařůtí, levéjejich protivníci. Města,vesnice a hrady se staly pevnostmi, o které se neustále bojovalo, protoűetudy vedla nejkratůí cesta k srdci monarchie – Vídni. Z uvedeného jezřejmé, űe vesnice regionu Bílovice byly v tomto krutém obdobíobsazovány vojsky bojujícími proti císařským.

Na jihovýchodní Moravě netrvala válka pouze30 let, ale s kratůími či delůími přestávkami celé století: od vpáduBočkajovců r.1605 do jiű uvedeného posledního nájezdu Rákocziho kurucův r.1708­. Z kvetoucí zahrady Moravy se stala vypálená a vydrancovanápouůť, na které se odehrály tisíce lidských tragédií. Teprve po tomtoobdobí nastává období padesátiletého mí­ru.