- Úřední hodiny OÚ
- Historie a současnost obce
- Keltské období
Keltské období
Kolem roku 400 př. n. l. nastupují k mohutnéexpanzi ozbrojené kmeny historicky známých Keltů, kteří z územíjihozápadní Evropy brzy zaplavili celou střední Evropu a ohrozili antickýsvět. Kmen Bójů osídlil Čechy, Volkové a Tegtosákové se usadili naMoravě a pomezí moravsko-slovenské obýval kmen Kotinů. Keltštídobyvatelé zabrali především stará sídelná území v nejúrodnějšíchkrajích, kde si podmanili domácí zemědělské obyvatelstvo, které muselopracovat pro válečnou vládnoucí vrstvu. Keltské sídliště jezaregistrováno mimo jiné i v regionu Bílovice v obci Březolupy trať„Pastvisko“. Keltská bronzová spona byla nalezena v Bílovicích na„Ploštinách“. Jedno z keltských sídlišť lze předpokládati v k.ú. Mistřice.
Po zániku keltského osídlení ocitla se Moravave sféře, v níž se střetávali zájmy Germánů, pronikajících ze severuaž k Dunaji a římských legií, postupujících v protisměru od jihu.Moravu obsadili na delší dobu germánští Kvádové i když i zde bylvelký vliv římských legií. Jedna ze stanic římských legií bylabezpochyby na území St. Města, kde bylo nalezeno přes 1000 zlomků, xkusů, i celých římských cihel /s označením římských legií/druhotně použitých Slovany z rozebraných římských staveb k budovánívlastních objektů. Římské mince byly nalezeny mimo jinéi v Jarošově.
Po konci 4. století n. l. nemáme již na MoravěMarkomanech žádné zprávy a tak se dostáváme na práh stěhovánínárodů.
Středověk je datován 5 – 6. století, n. l.Od tohoto období se postupně na území okresu i regionu Bílovice zabydlujíSlovanské kmeny. Potvrzují to nálezy prvních Slovanských sídlišť /Zlechov /, které poskytují doklady o životě a práci našich jižpřímých, byť tisíciletí vzdálených předků, ale i pohřebiště,jejichž nálezy mají také mimořádný význam. Mohylové pohřebištěz tohoto období bylo nalezeno v Částkově v trati „Osůšek“.Pohřebiště s tzv. plochými hroby byla nalezena v Březolupech –„Podhájková“, Jarošov – „u Moravy“, Kněžpole – „NaHrádku“. Neobvyklá sídlištní koncentrace Slovanského obyvatelstvav bezprostřední blízkosti Uh. Hradiště nepochybně vyvolalo sídlokmenových knížat ze starší doby hradištní ve St. Městě, jejichžprozíravost vyplývá z velkoryse založené koncepce vybudovat právězde – na křižovatce od pravěku známých kupeckých cest, na lokalitěs bohatou tradicí doby římské, snad přímo v místech někdejší staniceřímských legií, v dostatečné vzdálenosti od neslovanských sousedů,v bezpečném, samotnou terénní kompigurací chráněném území – dosudnebývalou pevnost. Sídlo někdejšího knížete Středního Pomoraví sestalo v době Velké Moravy jejím centrem. Mnohé nasvědčuje také tomu, žezde v monumentálním komplexu staveb na výšině v Sadech, bylo sídlosamotného velkomoravského arcibiskupa Metoděje, který zde byl s velkoupravděpodobností také pochován „po levé straně za oltářem P. Marie vezdi“, jak lokalizují jeho hrob Panonsko-moravské legendy a Proložní tzv.bulharská legenda.
Podle zjištěné hustoty osídlení avelkomoravských hrobů, žilo na staroměstském sídlišti v 9. století n.l. několik tisíc lidí. Velkomoravské St. Město vyniká vyspělou řemeslnouvýrobou ve všech odvětvích známých v 9. století ve střední Evropě.Důkazem jsou nejen samotné finální výrobky, ale především více než80 objevených různých řemeslnických dílen se specializovanýmipracovními nástroji.
Tuto koncentraci obyvatel muselo zásobovatširoké zemědělské zázemí, ke kterému bezpochyby patřilo i územídnešního regionu Bílovice. Sídliště okolo velkomoravského Veligradu bylajednak širokým zemědělským zázemím, zásobujícím potravinami amístními výrobky několikatisícové ústřední velkosídliště, jednakpředsunutými lokalitami, střežícími přístupové cesty do centra VelkéMoravy. Období Velké Moravy /833–907/, lze bezpochyby označit jakz hlediska kulturního a duchovního, ale i z hlediska rozvojehospodářského, za jedno z nejvýznamějších období celé historiezdejšího lidu. Z dochovaných pramenů lze usuzovat, že Velká Moravazanikla až v bitvě u Bratislavy 4.7.907, kde podlehli moravští obráncináporu maďarských jezdců.
Jisté však je, že ani po ztracení samostatnostiVelké Moravy, nezanikl moravský lid. Výzkumy ukazují, že moravskásídliště z této doby nebyla poničena požáry či jinak zpustošena.Další osudy Moravanů jsou skryty v mlčení písemných pramenů. Je všaknezvratné,že Morava se po celé 10. století stávala jednou kořistíMaďarů, jindy Čechů nebo Poláků. Snad má pravdu kronikář Kosmas, že tobyl až Břetislav, syn českého knížete Oldřicha, který se r.1029 zmocnilbojem proti Polákům a Uhrům Moravy a sám se ujal správy země, aby se tatopozději stala součástí přemyslovského státu. Nešlo však o moravskouzemi v dnešní podobě, neboť ještě kronikář Kosmas v r.1116 uvádí,řeku Olšávku jako hranici proti Uhrům, která pak směřovala k jihu pohlavním toku řeky Moravy. Tato skutečnost měla bezpochyby vliv i na dalšíosudy a vývoj obyvatel regionu Bílovice, neboť toto území se na dlouhoudobu stalo příhraniční oblastí se všemi z toho plynoucími negativy.